Po pádu

16. března 2014 v 16:32 | Tabi
Jednorázovka. Rozhovor Sherlocka a Mycrofta těsně po pádu, ještě než se Sherlock vydal likvidovat Moriartyho síť.



Sherlock se na sebe podíval do zrcadla. Zamyšleně pohledem zkoumal rysy vlastní tváře orámované vlnkami havraních vlasů, výrazné lícní kosti, hranaté rty, vystouplou bradu, oči barvy zamračeného nebe. Za ním stál jeho bratr a trpělivě ho pozoroval.
Sherlock mu v zrcadle oplatil pohled.
"Takže?" promluvil Mycroft. "Kam půjdeš teď, když jsi ze sebe tak pěkně udělal mrtvolu? Bude těžké tě propašovat... no, kamkoliv."
Sherlock se ušklíbl. "Ani ne, když mi trošku pomůžeš."
Mycroft došel ke svému stolu a posadil se do křesla. "Je ti jistě jasné, že tady zůstat nemůžeš, bratře," řekl. "Rozhodně ne v Londýně a pro jistotu ani v Anglii obecně, leda bys šel na venkov a jak tě znám-"
"Tam mně nikdo nedostane," potvrdil Sherlock. "Zařiď mi falešné doklady, trochu se upravím a za pár dní vyrazím do Itálie. Moriarty tam měl silnou buňku, bude vhodné začít právě tam."
"Začít?"
Mladší Holmes se ke svému bratrovi obrátil s neznatelným úsměvem na rtech. "Vyrazím na lov, Mycrofte. Moriarty měl síť svých malých štěnic po celé Evropě a dost možná i dál. Pád ukončil jen jednu část jeho života, tu druhou budu muset zlikvidovat ze záhrobí, abych tak řekl."
Posadil se na židli na druhé straně Mycroftova psacího stolu a opřel se lokty o desku. "Zpětným pohledem na dobu před velkou hrou zjišťuji, že jsem na něj narážel už dlouho před tím. Od našich sladkých let na gymnáziu, bráško."
Mycroft pozvedl obočí.
"Vzpomínáš na Carla Powerse?"
"Vybavuji si jméno, ale tvář ne. Zemřel, když jsem tu školu opouštěl."
"Ano a zabil ho Moriarty. Raná léta," pousmál se Sherlock suše. "A další. Exploze nedaleko našeho domu, to už jsi byl na vysoké. Narážel jsem na něj během studií a když jsem začínal s praxí, několik klientů byli oběti Moriartyho."
"O Moriartym toho víme hodně," poznamenal Mycroft, než stihl Sherlock pokračovat. "Všimli jsme si některých jeho známých v ostatních zemích po Evropě, zpravidla těch, kteří se neuměli dostatečně obratně skrýt, a ti nás pak zavedli k těm, jejichž krytí bylo pro změnu tak dobré, že bez pomoci bychom na ně nikdy nepřišli."
"Dostali jste se jim někdy do cesty?"
"Ne."
Sherlock si přehodil nohu přes nohu. "Jak jinak."
Následovalo krátké ticho.
"Ví ještě někdo o tom, že jsi naživu?"
"Kromě těch, co mi pomohli... Ne."
"Ani Johnovi jsi to neřekl?" Mycroft sice zněl nezaujatě, přesto mu hlasem kmitla jiskra údivu.
"Už Molly je velký risk. Varoval jsem ji sice, aby se nikde o ničem nezmiňovala, ani se nechovala podezřele, ale kdyby to věděl ještě John, mohli by o tom mluvit mezi sebou a někdo by mohl poslouchat."
Mycroft věděl, že to není jediný důvod. "A dál?" Bavilo ho ze Sherlocka tahat výroky, které k jeho charakteru jinak vůbec neseděly.
Jeho bratr mu věnoval neurčitý pohled, který však skrýval lehké podráždění. "Těžko bych mu vysvětloval svoje důvody, proč se to vůbec celé stalo. Ani by nemusel pochopit, proč chci, aby dál předstíral zlomené srdce. Je toho hodně. Mnohem jednodušší je prostě zmizet, jako kdybych opravdu byl v té rakvi zahrabané někde u kostela."
Mycroft pokrčil rameny. "Já mu nic říkat nebudu."
"Jako kdyby jste se měli ještě někdy setkat."
Starší Holmes chtěl odpovědět, ale v tu chvíli se prostorem rozezněla jednoduchá melodie ohlašující příchozí hovor. Vzal telefon a odešel do vedlejší místnosti, zanechaje tak bratra osamotě.
Sherlock vstal ze židle a vzal do ruky složku nadepsanou William Sherlock Scott Holmes, dosud ležící na samém kraji stolu, dráždivě na očích a přesto nedotknutelná až do okamžiku, kdy byl Mycroft pryč.
Proč tam nemohl napsat prostě Sherlock Holmes, pomyslel si Sherlock otráveně, když ji otevíral. Neměl rád ani jedno ze svých ostatních jmen.
V rychlosti složku prolistoval. Úplně na konci byla krátká zpráva o jeho tak zvané smrti. Hlavou mu proběhla vzpomínka na poslední hovor s Johnem.
Vytáhl mobil a krátce se zadíval na jméno svého nejlepšího přítele zářící z displeje.
Tak zase příště, doktore. -SH vyťukal Sherlock bezmyšlenkovitě. Chvíli prázdně zíral na řadu písmenek provokativně mrkající z řádku, snaže se pochopit, proč a co vlastně napsal.
Mycroft má pravdu, pomyslel si, když zprávu mazal, rozzlobený sám na sebe a trochu i na Johna, i když to nebylo fér, city zpomalují. Jsme pro sebe navzájem mrtví, a tak, jako on časem zapomene na mně, já zapomenu na něj. Ještě než opustím Anglii.
Nikdy tomu slibu nedostál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Scrat Scrat | E-mail | Web | 25. dubna 2014 v 20:56 | Reagovat

To je krásné! :-) (Čtu si to až teď protože teprve teď někdy nedávno jsem dokoukala 3. sérii Sherlocka :))
Moc hezky píšeš, btw :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama