"Boj se plačících andělů."

25. května 2014 v 21:54 | Jane
Ve slohu jsme měli napsat krátké vypravování na libovolné téma a mohli jsme si vybrat z několika zadaných úvodů, jak náš příběh začneme (to je první odstavec). Pak se to všechno nějak zvrtlo a vylouplo se z toho tohle. Doufám, že se bude líbít :)
Jane.



Milý čtenáři a zvláště laskavá čtenářko, než začneš číst tento příběh, zavři dobře dveře i okna, aby tě nikdo nerušil, vypni případně telefon a zapomeň, že vůbec nějaký svět kolem existuje. Protože to, co teď uslyšíš, se vymyká všem pravidlům tohoto světa, a přece do tohoto světa patří. Jen ten, kdo se neumí krásně bát, ať knihu zavře...

Tento příběh začíná už hodně dávno. Začíná, ale ne končí. Ve starém Londýně sedmnáctého století se přistěhoval do podkrovního bytu vedle kostela mladý muž jménem James Brook a hned druhý den posuval nábytkem po místnosti, aby dostal do svého nového domova více světla.

Jak tak uchopil do rukou skříň, nahmatal na jejím boku složený papír. Podíval se a zjistil, že je na kusu nábytku přilepená obálka s pečetí. Líbila se mu, byla krásně propracovaná, ale nepoznával ji. Chvíli zvažoval, že celý dopis vezme a odnese domácímu, jenže pak si uvědomil, že ten odjel na několik dní na venkov. Přemohla jej zvědavost a než si mohl uvědomit, co dělá, roztrhl pečeť a vyňal z obálky složený zažloutlý list papíru s krátkou zprávou.

"Boj se,"četl nahlas. "Boj se plačících andělů." To bylo vše.

"Plačících andělů..."zopakoval zamyšleně a pak si vzpomněl. Otevřel okno a vlevo na střeše kostela uviděl sochu okřídlené ženy zakrývající si tvář. Nepřišla mu strašidelná, ani nenašel důvod, proč se jí obávat. Pousmál se nad hloupým vzkazem a ještě toho večera jej spálil.

Nevěděl, co jsou plačící andělé zač. Nevěděl, že když jen mrkne nebo uhne z pohledem ze sochy, dokáže se anděl pohybovat rychleji než blesk. Nevěděl, že dotyk téhle bytosti člověka přenese do jiného času a na jiné míst bez možnosti návratu. Tohle všechno se dozvěděl až po tom, co se jej anděl opravdu dotknul a tím jej vyrval z jeho života a odhodil do cizího světa. Vše zjistil až později, z knih a pověstí a sepsal varování.


Tenhle příběh píšu v Praze. Je rok 2014, což je přesně 416 let od okamžiku, kdy jsem se narodil. Jmenuji se James Brook. Nemusíš má slova brát vážně, můžeš na ně zapomenout a žít bezstarostně dál. Pokud ale chceš věřit, tohle je mé varování: Boj se plačících andělů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nolmë Nolmë | E-mail | Web | 26. května 2014 v 19:08 | Reagovat

Mně se to líbí! Ale musím uznat, že je to opravdu děsivé. Z plačících andělů mám opravdu velkou hrůzu :-)

2 Jane Jane | Web | 26. května 2014 v 19:52 | Reagovat

[1]: Oh, děkuji :33
Kdo by se těch potvor nebál :D

3 Tabashi Tabashi | E-mail | Web | 31. května 2014 v 18:28 | Reagovat

http://fc06.deviantart.net/fs71/f/2014/151/3/4/untitled_by_tabashi-d7kgswx.png)
co je tohle za čáry

ehm
povídka je boží :) klidně by mohlo být i pokračování ;)

4 Scrat Scrat | E-mail | Web | 15. června 2014 v 15:45 | Reagovat

Wow, úplně boží!
Mimochodem, neodpustila jsem si reklamu na tvoje úžasný crack video :D
https://www.facebook.com/groups/784945438186146/permalink/886274944719861/

https://www.facebook.com/groups/729656693731926/ :-D

5 Jane Jane | Web | 15. června 2014 v 19:25 | Reagovat

[4]:  ó, děkuji ti, dobrá vílo ;) dobrá reklama nikdy není na škodu a jsem ráda, že se ti to tak líbí ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama