Little talks

26. července 2014 v 19:14 | Jane
Další songfic, tentokrát Sherlockovská.
Napsáno podle stejnojmené skladby od Of monsters and men, k poslechu na youtube tady a kdo by chtěl text s českým překladem, tak zde.
Enjoy yourselves :)
Jane.



Hrom se ozve ve stejném okamžiku, kdy temnou oblohu rozčísne blesk a na zlomek vteřiny tak ozáří rodinnou vilku na samém okraji města. Ve dvou oknech horního patra se ještě svítí, zbytek domu je temný a prázdný. Jeho majitelé, manželé Holmesovi, na víkend odjeli a svěřili dům i mladšího syna jeho staršímu bratrovi.

Mycroft Holmes leží na posteli a pročítá spisy Winstona Churchilla, které našel v otcově pracovně. Bouřku už ani nevnímá, ale jeho pozornost se přesune z četby ke dveřím, když se v nich objeví jeho mladší bratr Sherlock. Nic neříká, jen stojí na prahu a nerozhodně se pohupuje na špičkách, jako by se ještě nerozhodl, jestli chce vůbec jít dál.

"Můžu ti nějak pomoct?"zeptá se Mycroft po chvíli a prolomí tak ticho, které až do té chvíle v domě panovalo.

"Můžu dál?" Sherlock sklopí oči, ale svého bratra musí mít stále v zorném poli, protože vykročí teprve až když Mycroft přikývne.

Mycroft už si předtím všiml, že si Sherlock nese pod rukou knihu, dosud ale neviděl její titul. Teď ale název spatří. Chemické reakce. Nic jiného jeho bratr snad ani nečte.

"Chceš si zahrát dedukce?" Mycroft opět sklopí oči ke knize a nevěnuje Sherlockovi velku pozornost. "Protože já ne."

"Mohl bych si tady jenom sednout? Budu potichu, slibuju."

Mycroft Holmes nevychází z údivu. Tohle se jeho bratrovi vůbec nepodobá. Odloží knihu stranou a zkoumavě se Sherlockovi zadívá do očí. Rozšířené zorničky a zoufalý strach v nich způsobí, že Sherlock nyní skutečně vypadá na svůj věk sedmi let a ne jako vysokoškolák v chlapeckém těle. Mycroft si uvědomí, že už na bratra hodnou chvíli zírá místo toho, aby odpověděl.

"Dobře,"pokrčí rameny a znovu se vrátí se svému čtení. Sherlock se usadí na podlahu asi metr od svého sourozence a opět se ponoří do tajů chemických vzorců. Alespoň to tak vypadá. Staršímu z bratrů neujde, že Sherlock co chvíli uhne očima z potištěných stránek k oknu, bičovaného nárazy dešťových kapek a poryvy větru.

"Řekni mi, proč jsi vlastně přišel?"zeptá se Mycroft a ani nezvedne oči od chytlavého čtení.

Sherlock na něj upře šedomodré oči.

I don't like walking around this old and empty house.

"To ta bouřka,"šeptne a opět skloní hlavu.

"Ty se bojíš?" Je to míněno pouze jako otázka, ale Mycroft je tak zvyklý do svého bratra rýpat, že hlasu omylem propůjčí jízlivý tón.

Sherlock se proti němu ohradí. Svraští obočí. "Nebojím se bouřek!"zvýší hlas. Vždycky zvýší hlas, když lže. "Nechal jsi mě tady, tak tu sedím."

"Dobře." Mycroft pokrčí rameny.

So hold my hand, I'll walk with you, my dear.

Pak ho ale přepadne náhlý záchvat odpovědnosti a o něco tišeji řekne: "Kdybys pak chtěl přitáhnout matraci a spát tu, nebude to vadit."

O notnou chvíli později Mycroft zaklapne knihu a nechá bratra uvelebit se na matraci, kterou položil vedle jeho postele. Poté zhasne lampu a pokoj se ponoří do tmy. Aniž by popřál bratrovi dobrou noc, Mycroft zavře oči a nechává spánek, aby nad ním převzal kontrolu. Je skoro půlnoc a ráno brzo vstával, cítí se unavený.

Zničehonic je pokoj ozářen krátkým zábleskem a zaburácí hrom. Bouře je teď přímo nad nimi. Sherlock se prudce vymrští do sedu a Mycrofta to přiměje znovu otevřít oči.

"Sherlocku, prosím, spi,"zamumlá do polštáře.

"Ale- ale já nemůžu, když je venku taková bouřka..." Mycrofta trošku probere z polospánku naléhavý tón ve vystrašeném hlase jeho malého brášky.

The stairs creek as I sleep, it's keeping me awake.

Sherlock si znovu lehne na matraci, schoulí se do klubíčka a deku si přitáhne k bradě.

"Je to jen bouřka a nám se tu nemůže nic stát,"prohlásí Mycroft a zamyšleně zakrčí čelo. Sherlock má oči vytřeštěné do tmy a nevypadá, že by ho jeho slova nějak uklidnila. Starší bratr se natáhne a položí mladšímu ruku na rameno.

It's the house telling you to close your eyes.

"Máma mi tě dala na starost a já nedopustím, aby se ti něco stalo,"dodá a Sherlock skutečně zavře oči. Mycroft chce odtáhnout ruku zpět do pohodlnější pozice, ale Sherlock na její hřbet položí svou podstatně menší dlaň.

Kde se tohle ve mně bere, podivuje se sám sobě, když zavírá oči. Jeho racionální mysl mu ale napovídá, že jakkoli otravný Sherlock umí být, vždycky to bude jeho mladší bráška, kterého má povinnost chránit. Jako třeba teď.

'Cause tough the truth may vary, this ship will carry our bodies safe to shore.



Ten samý dům, o deset let později. Poslední minuty dne pomalu ubýhají a ze čtyř osob v domě jsu opět vzhůru jen dvě. Mycroft rovná do kufru poslední z věcí, zítra ráno půjde na vlak do Londýna. Za svou rodinou jezdí ze školy jen málokdy, nemá na to čas ani náladu. Teď už má zase na delší dobu pokoj.

V činnosti jej vyruší zvuk hromu a v dálce se zablýskne. Mycroft si povzdechne. Jestli v noci někde na koleje spadne strom, tak se určitě nedostane do Londýna včas, jak by chtěl.

Ve vedlejším pokoji na posteli sedí sedmnáctiletý Sherlock zády opřený o stěnu a objímá si pokrčená kolena. Nenávidí bouřky. Ani neví proč, ale už to je další důvod k nenávisti. Nemá je pod kontrolou a ani nemůže a to se mu nelíbí.

S dalším bleskem sebou trhne a vzpomene si na noc před deseti lety.

There's an old voice in my head that's holding me back.

Mohl bych jít za Mycroftem, napadne ho, ale okamžitě to zavrhne. Poslal by mě do háje a udělal mi přednášku. Tohle nemá cenu.

Natáhne se k nočnímu stolku a z malé krabičky vytáhne bílou hladkou pilulku. Pár si jich zakoupil speciálně na noci jako tahle a už zjistil, že jen jedna stačí na to, aby bouři klidně prospal.

Mycroft vyjde ze svého pokoje a zamíří do koupelny. Cestou mine Sherlockův pokoj a pootevřenými dveřmi nakoukne dovnitř. Ví, jak se jeho bratr děsí bouřek, ale nechce se vnucovat.

Well tell her that I miss our little talks.

Sherlock leží na ustlané posteli, stále oblečený do džínů a košile a spí jako dřevo. Mycroft ani na vteřinu nepochybuje, že si k tomuhle stavu musel něčím dopomoct. Na jeden z pohozených papírů na psacím stole napíše krátký vzkaz a vloží ho do Sherlockovy rozečtené knihy. Věnuje bratrovi poslední pohled, zhasne v pokoji světlo a zavře za sebou dveře.

Když se Sherlock druhý den vzbudí, je dávno po čase oběda a bratrův pokoj je opět prázdný.Docela se mu uleví. V Mycroftově společnosti je mu nepohodlně a cítí se být tím slabším.

Soon it will be over and buried with our past.

Když pak opět večer otevře svou knihu, do klína mu vypadne lísteček. Sherlock okamžitě pozná bratrův rukopis, zhluboka se nadechne a přečte si krátký vzkaz.

'Na kolenou tě prosím, přestaň brát to svinstvo.'

Rozzuřeně zmačká papír do miniaturní kuličky a mrskne ho proti stěně. "Idiote!"

Jak se Mycroft blíží k Londýnu, zaklapne rozečtenou knihu a upře svůj pohled do ubíhající krajiny. Nepochybuje o tom, že Sherlock jeho prosbu vyhodil do odpadkového koše a teď je vzteky bez sebe. Nemůže si pomoct, ale opět hledá, kde se stala ta chyba a oni se takhle odcizili.

We used to play outside when we were young and full of life and full of love.

Je to škoda, pomyslí si sentimentálně.Docela mu chybí ty doby, kdy byl jedním z bratrových největších vzorů a jeho jediným ochráncem a přítelem.

'Cause though the truth may vary, this ship will carry our bodies safe to shore.



Mycroftův dům je sice trochu stranou centra Londýna, jeho majiteli to ale nevadí. Má tam přesně tolik klidu a soukromí, kolik potřebuje.

Venku už delší dobu fouká ledový vítr a dešťové kapky buší do okenních tabulek stále intenzivněji a silněji. Z dálky je co chvíli slyšet hromobití a občas Mycroft zahlédne i blesk.

Sherlock je na Baker street, zopakuje si. Kolikrát už se ptal sám sebe, jestli bezdůvodný strach jeho bratra z bouřek nezanechal i v něm stopu v podobě stejně bezdůvodného strachu o jeho bratra pokaždé, když nějaká bouře přijde.

Now you're gone, gone, gone away, I watched you disappear.
All that's left is a ghost of you.
Now we¨re torn, torn, torn apart, there's nothing we can do.
Just let me go, we'll meet again soon.

V bytě 221B na Baker street svítí všechna světla. Sherlock leží na posteli a vytřeštěnýma očima zírá na strop. Tohle už je za mnou, opakuje si. Je to jen voda, vítr anějaké elektrické výboje vysoko nade mnou.

Proti jeho vůli mu na mysli vytane vzpomínka na noc, kdy mu bylo sedm let a venku zuřila bouřka stejně silná jako tahle. Musí si přiznat jednu věc: To bylo jedinkrát, kdy při bouřce klidně spal, aniž by si musel vzít ty pilulky. Díky Mycroftovi.

Now wait, wait, wait for me, please hang around.
I'll see you when I fall asleep.

Nezřetelně si vybavuje, jaký to byl pocit, mít ochranitelskou dloň svého velkého bratra na rameni. Jako by zlomek toho pociťoval i teď. Ten klid, bezpečí a bezmeznou důvěru.

"Nedopustím, aby se ti něco stalo."

"Díky,"zamumlá Sherlock a zavře oči.

Don't listen to a word I say,
the screams all sound the same.
Though the truth may vary, this ship will carry our bodies safe to shore.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nolmë Nolmë | Web | 29. července 2014 v 7:35 | Reagovat

Jooo já vím proč mám Myka ráda :-D I když něco takového by mě nikdy nenapadlo. Jde sice vidět, že se o Sherlocka bojí ale že by až takhle... evidentně to tak je a mě se to líbí, vážně :-D

2 Jane Jane | Web | 29. července 2014 v 19:12 | Reagovat

[1]:  Děkuju moc ;)
Já Mycrofta beru takhle, jako staršího bráchu, co má o Sherlocka strach a musí se starat :) Sherlock Myka bere podle mě trošku jako konkurenci a když starší bráška začne projevovat zájem o to, co se děje v životě toho mladšího, tak to Sherlymu vadí.

Mají komplikovaný vztah, ale jeden z nejzajímavějších a asi o nich napíšu zase 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama