Oh Death

1. srpna 2014 v 11:17 | Tabi
Další songfic, tentokrát od Tabi :) krátký zeměplošský příběh (i když to má se Zeměplochou společný snad jen toho Smrtě) napsaný podle písně Oh Death ze seriálu Supernatural.
Enjoy!
Tabi




Adrian se stáhl do rohu jedné z mnoha temných uliček Ankh-Morporku. Vzdálené obloze vládla známá inkoustová čerň a on věděl, že ji vidí naposled.
Protože noc je temná a plná hrůz.


Oh, Death.


Vrahovi neutečete, a když, tak si tím získáte čas nejvýš několik dní. Pokud máte štěstí na nešiku. Ovšem nikdy neuniknete vrahovi, který se mstí.
Mráz však nebyl vycvičen v Cechu. Cech byl pod jeho úroveň.


Won't you spare me over another year?


Ankh-Morpork, město, které nikdy nespí.
Bylo všeobecně známo, že nespavostí trpí nejvíce Stínov. To byla první z mnoha nepříznivých okolností, které Adrianovi ubíraly procenta z pravděpodobnosti na přežití.
Ve Stínově se statisticky umíralo nejvíc, v noci a tak zvanou nešťastnou náhodou.
Jeden rok, pomyslel si Adrian zoufale, když opět klopýtal ulicí. Držel se ve stínech, tak příznačných pro tuhle smrtící čtvrť, ale nedělal si iluze, že by mu to bylo něco platné.
Kdyby mi tak dal ještě jeden rok.


But what is this that I can't see,
with ice cold hands taking hold of me?


Dýchl na něj studený vzduch. Adrian ten chlad okamžitě poznal; prožil v jeho společnosti příliš velkou část života, aby ho dokázal zaměnit za cokoliv jiného.
A tohle byl jen začátek.
Už jde.
Jeden rok by stačil k tomu, aby zachránil ten zbytek.


When God is gone and the Devil takes hold,
who'll have mercy on your soul?


To, že bohové ho opustili a Smrť mu už nějaký pátek šlape na paty, pro něj nebylo žádné překvapení, ani to nepatřilo k věcem, které by dokázal změnit.
Utěšoval se tím, že to byla ta nejlepší věc, ke které se za celý život odhodlal. Litoval jen, že ji nedotáhl do konce.
Dokud se mstili lidem, kteří nesli přímou odpovědnost za smrt jejich rodičů, Adrian to schvaloval, ba co víc, s chutí se na tom podílel.
Dokud to byli jen oni.


Přišlo to náhle, nečekaně a zezadu. Záda mu pokryla ledová krusta, končetiny ztuhly na kámen a před očima se mu zatmělo, ovšem ne dost rychle, aby nezahlédl průsvitný obličej s tvářemi pokrytými jinovatkou, který na něj s lítostí shlížel.
"Varoval jsem tě."
Adrian z posledních sil pohnul rty, aby se zeptal na to jediné, co ho v tu chvíli zajímalo. "Je Smrť milosrdný?"
Slova jeho poslední oběti.
Mráz sklopil oči a on dopadl na zem.


Oh, Death.


OVŠEM.


No wealth, no ruin, no silver, no gold,
nothing satisfies me, but your soul.


Adrian bez velkého pohnutí zíral na své mrtvé tělo. Uvědomil si, že to vlastně nebylo tak strašné, jak si to představoval. Když se díval, jak Mráz zabíjel své dřívější oběti, měl pocit, že ho ten pohled jednou přivede k šílenství.
Občas ho dokonce strašil ve snech.
Hádám, že mně schválně ušetřil nejhoršího, pomyslel si. Jsem koneckonců stále jeho bratr.
"Snažil jsem se ho přesvědčit, aby jim odpustil. Aby si vzal něco jiného, než jejich životy."
Smrť mlčel.
"Dokonce ani potom, co jsem jim sám začal pomáhat, se nenechal přesvědčit." Proto mě zabil.
JA VÍM.


Well, I am Death, none can excel,
I'll open the door to Heaven or Hell.


Adrian přesunul pohled na pochmurnou postavu s kosou, která nehybně stála po jeho levici a trpělivě ho pozorovala.
Vždycky si myslel, že Smrť těm, kteří jdou do pekla, nasadí okovy a táhne je za ně do podsvětí. Sám doopravdy nepočítal s tím, že by se mohl dostat do nebe. Zabil příliš mnoho lidí.
Teď si uvědomil, že ti mrtví tam jdou sami, ať už nahoru nebo dolů, jednoduše proto, že jim nic lepšího nezbývá. Svět v jediném okamžiku ztratil všechen svůj lesk.


Oh, Death.


"Narodil se s tím. Dovedl zmrazit úplně cokoli a hrál si s tím tak dlouho, dokud nepohltil sám sebe. Bylo nám patnáct, když se jeho dovednost změnila v prokletí."
Adrian cítil potřebu někomu svěřit svůj příběh.
"Zabili kvůli tomu naše rodiče. Tahle parta lidí, kteří si říkali vymítači démonů. Byl jimi posedlý, nedal si pokoj, dokud je všechny nezlikvidoval, a potom začal pronásledovat i ten zbytek, který nám nic neprovedl.
A celou dobu trval na tom, abych mu pomáhal."
A pak mě zabil.


My name is Death and the end is here.


JE ČAS JÍT.
Adrian sebral odvahu k otázce. "Kam?"
Smrť na něj pohlédl prázdnými očními důlky. PTALI SE MNĚ, PROČ UMŘELI. ZASLOUŽÍ SI TO VĚDĚT.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama